Poslední šíp 

Oči přimhouřené, 
dívají se do slunce, 
poslední svůj šíp, 
vytahuji z koženého toulce. 

Tětiva se chvěje, 
oči se ti smějí, 
přesně víš, že netrefím, 
z takového soustředění. 

V uších tvůj hlas, 
v očích slunce, 
v hlavě úplné ticho, 
napjatý šíp v ruce. 

Natahuji tětivu, 
namířím svůj hrot. 
šíp si našel cestu, 
v duchu už ti kopu hrob. 

V poslední však chvíli, 
zahla jsem svůj luk,
šíp teď letí k slunci, 
daleko odsud!