Smrt mého milého

Pomalu pokládám hořící svíci,
západ se odráží na mojí líci,
slzy mi tečou po tváři,
západ je do ruda ozáří.

Sedím vedle kamenného bytu,
kde přebývá jen tvá duše,
a ještě za slunečního svitu,
pokládám na něj rudé růže.

Pohasla svíce veliká,
tvá duše mé se dotýká,
sedím u tebe jak hromádka neštěstí,
a z tvého hrobu smetám spadané listí.

Keď láska smrt by přemohla,
byl bys stále po boku mém,
bohužel smrt ji předběhla,
a vytvořila ránu v srdci mém.

Jen věz že pro mě jsi jediný,
který chápal mé sny.
Jen věz že zůstaneš,
mou jedinou láskou navěky.

Smrt mého milého

Anketa

Líbí?

Kontakt